Přiznávám, že nemám ráda rozvody. A tak mi ani rozvod zvaný Brexit nedělá radost… Svazek, který trval skoro 50 let, prakticky končí a ani nadcházející „přechodné“ období nejspíš nic nezmění na tom, že už Velká Británie nebude součástí EU.
Výsledek referenda k otázce Brexitu byl sice velmi těsný, osobně si ale myslím, že kdyby měli Britové hlasovat znovu, získali by tentokrát většinu odpůrci Brexitu a k žádnému rozvodu by nedošlo. Teď už však nemá cenu uvažovat nad hypotetickými „kdyby“…
Každopádně je mi to líto – a zároveň jsem momentálně vlastně šťastná, že nejsem britskou občankou. Naprosto chápu, že se někteří Britové snažili (nebo ještě snaží) získat domovskou adresu v jiné členské zemi Evropské unie a zůstat tak i nadále unijními občany.
Živě si totiž vzpomínám na dobu, kdy mělo Českoslovenko prakticky zavřené hranice a pro cestu do bývalé Jugoslávie jsem si musela sehnat lékařské dobrozdání o kožní chorobě, ačkoliv jsem tam měla příbuzné. Dnes je pro mě možnost volného pohybu po Evropě symbolem svobody, darem, kterého si nesmírně vážím a nechci už o něj nikdy přijít. Britům proto v první řadě přeji, aby svého rozhodnutí nikdy nelitovali.