Dva prezidenti, dva předsedové parlamentu a všudypřítomný hlad… tak vypadá dnešní Venezuela, o které se dřív mluvilo jako o ráji na zemi.
Venezuelský parlament má po nedělním zasedání, na něž vládní strana nepustila zástupce opozice, dva předsedy. Socialistická strana prezidenta Nicoláse Madura dosadila na post šéfa Národního shromáždění poslance Luise Parru, opoziční poslanci však uspořádali svoji vlastní schůzi a potvrdili ve funkci předsedy Juana Guaidóa. Situace v zemi je tak čím dál bizarnější a byla by skoro k smíchu, kdyby neničila životy milionů místních obyvatel…
Mohlo by se zdát, že se nás problémy Venezuely netýkají, já si to ale nemyslím. Tahle země poskytla útočiště našim lidem, zejména při třech nejsilnějších emigračních vlnách v letech 1938, 1948 a 1968. Dnes tedy žijí ve Venezuele i třetí/čtvrté generace emigrantů s československým původem a řada z nich se nyní snaží do Česka, kde mají své kořeny, vrátit. Proč?
Život ve Venezuele přestává být snesitelný, a to nejen kvůli dramatické inflaci a fatálnímu nedostatku zboží, včetně toho nejběžnějšího, ale hlavně pro vysokou míru kriminality, která je již všudypřítomná. Totální kolaps venezuelské státní správy však těmto lidem znemožňuje dohledat dokumenty potřebné k podání žádosti o přesun k nám.
Větší štěstí měla jedna moje přítelkyně: ve Venezuele prožila skoro 50 let, byla tam velmi úspěšnou podnikatelkou a její srdce pro Venezuelu stále bije. Přesto je dnes ráda, že se ještě před krizí stihla vrátit do Česka, kde může žít v bezpečí.
Tématem se zabýval i sněmovní zahraniční výbor, jehož jsem členkou. Na včerejší schůzi jsme schválili usnesení, kterým výbor uznává Národní shromáždění jako jediný legitimní a demokratický parlament Venezuely, stejně jako demokraticky zvoleného prozatímního prezidenta Venezuely Juana Guaidó. Tímto usnesením jsme deklarovali podporu venezuelské opozici proti diktatuře Nicoláse Madura, založené na nedodržování zákonů a porušování lidských práv a základních svobod.
