Právě dnes, před dvěma lety, jsem složila poslanecký slib a ujala se tak mandátu. Občas se mě někdo zeptá, jestli se mi podařilo něco změnit, případně zda mám pocit, že být poslankyní má vůbec smysl. Musím přiznat, že nad tím sama často přemýšlím…
Nebudu zastírat, že začátek mandátu byl pro mě poměrně těžký. Na rozdíl od ostatních jsem do Sněmovny přišla se zpožděním a snažila se rychle rozkoukat. Ačkoliv jsem předtím žádnou politickou funkci nezastávala, záhy jsem pochopila, že sama nezměním vůbec nic a spojenectví s dalšími poslanci bude klíčové. Nejdřív jsem se trochu cítila jako dítě, které přišlo do nové třídy a zjistilo, že už jsou tu kamarádství daná a nikdo nemá chuť je měnit. Někteří kolegové a kolegyně byli ale skvělí a snažili se mi pomoct zorientovat, jak to vlastně v té Sněmovně funguje.
V podstatě hned mi tak bylo jasné, jak velkou výhodu mají oproti mně poslanci, kteří mandát vykonávají aspoň druhou volební sezónu a můžou jít v řadě věcí tzv. na jistotu. A to nemluvím o těch, kteří ve Sněmovně působí dokonce desítky let ‼️
A co se mi tedy povedlo? Kdy jsem měla opravdu pocit, že být poslankyní má smysl? Nebudu vyjmenovávat všechny ty novely a pozměňovací návrhy, kde jsem připodepsaná, abych tak předkladatele podpořila víc než jen hlasováním, protože můj podíl na nich nebyl nijak zásadní. Ráda bych ale zmínila několik legislativních návrhů, u nichž jsem (s neskromnou hrdostí) sama předkladatelkou.
Vůbec prvním návrhem, který jsem Sněmovně předložila, byla novela antidiskriminačního zákonu. No „byla“, stále je, na projednání totiž stále čeká… v novele jde hlavně o to, aby měly všechny oběti diskriminace stejná práva při domáhání se nápravy soudní cestou. Ve stávajícím znění tomu tak bohužel není, paradoxně jsou znevýhodněni například senioři nebo handicapovaní 😢
Radost mám i z návrhu novely notářského řádu, která přináší digitalizaci zakládání, změn a zrušení všech obchodních společností. Pokud Sněmovna novelu schválí, mohlo by být už od příštího roku možné založit si firmu on-line, bez složitých osobních schůzek s notářem ✅ Další výhodou novely je zavedení elektronické evidence ověřených podpisů, což je dobrý nástroj proti krádežím celých obchodních společností, k nimž někdy dochází falšováním ověřovací doložky.
Za důležité považuji i své pozměňovací návrhy na poli ochrany zvířat, které výrazně zkomplikují fungování tzv. množíren. Díky jednomu z těchto návrhů byla pro chovatele zavedena povinnost označit psa čipem do 3 měsíců věku, nejpozději však před přechodem zvířete k novému majiteli. Další návrh zase zakotvil do zákona zákaz prodeje psů nebo koček novému chovateli na veřejných prostranstvích, což množírnám znemožní pokračovat v zavedené praxi předávání psů či koček například na benzínových pumpách.
Dobrý pocit mám také z velmi důležitého pozměňovacího návrhu, díky němuž mohou nově bytová družstva rozdělovat za určitých podmínek svůj zisk. Práce na tomto pozměňovacím návrhu nebyla lehká, protože se zpočátku stavělo silně proti Ministerstvo spravedlnosti.
Nakonec se ale podařilo všechny výhrady ministerstvu vysvětlit a Sněmovna návrh schválila. Tehdy na plénu jsem měla velkou radost, protože jsem si vzpomněla na první jednání k této věci, kdy za mnou přišli členové jednoho pražského bytového družstva a s celou problematikou mě seznámili. Měli pocit nespravedlnosti, který se nám díky prosazení pozměňovacího návrhu podařilo společně napravit
Jen to potvrzuje, že by občané měli za poslanci chodit s problémy, které je v běžném životě trápí, protože se může stát, že i na první pohled prohraná bitva je na konec bitvou vítěznou. Na tuhle zkušenost, kdy jsem mohla pomoci lidem, kteří by se jinak pomoci nejspíš nedovolali, budu vždy vzpomínat v dobrém – i v čase, kdy budu mít poslanecká léta dávnou za sebou.
Abych se ale jen nechválila. Určitě jsem udělala řadu chyb, na druhou stranu chybovat je lidské a kdo nic nedělá, nic nezkazí… u poslanců je to nicméně dost riskantní, mohli bychom totiž svou chybou řadě lidí ublížit.
Na závěr si nemohu odpustit jeden povzdech. O práci poslanců si veřejnost většinou nemyslí nic moc hezkého, s tím je prostě potřeba počítat. Prakticky za jeden den jsem se z hodné paní z neziskovky, která jako dobrovolník pomáhá lidem již řadu let, najednou stala političkou a na ty se už nahlíží jinak. Nebudu říkat, že mě to netrápilo. Ale už jsem se s tím smířila.
S čím se ale stále smířit nemůžu, je fakt, že řada mých kolegů se vlastně neumí chovat. Nečekám, že mě někdo pozdraví, protože jsem poslankyně, ale čekám, že mě pozdraví, protože jsem žena a navíc ne již nejmladší. Přišlo by mi vhodné vždy po volbách udělat malé školení a připomenout tak některým poslancům základy slušného chování 😜