Od včerejška schůzujeme. Kdo měl pocit, že hlavním cílem probíhajícího jednání Sněmovny je odsouhlasit finanční podporu našim občanům, na které tíživě dopadla opatření související s pandemii koronaviru, ten se už včera rychle probral. Včetně mě.
Prvním bodem jednání bylo prodloužení nouzového stavu. Chápu, že měl každý politický klub potřebu se k tak závažnému tématu vyjádřit. Vlastně by mi přišlo normální, kdyby rozprava k tomuto bodu trvala 2 hodiny. Jaká byla ale realita? Projednávání bodu začalo v devět ráno a k hlasování jsme se dostali až kolem čtvrté odpoledne. Že byla rozprava vedena zejména opozicí a že byly její příspěvky vesměs stále o tom samém, to snad ani hodnotit nebudu. Ostatně kdo sledoval záznam jednání, udělal si obrázek sám. A mělo být ještě hůř.
Po čtvrté hodině jsme se konečně dostali k dalším bodům. V průběhu dne mi přišla řada zpráv a e-mailů od občanů, kteří apelovali na urychlení projednání těch nejdůležitějších, například kompenzačních bonusů pro OSVČ, legislativních úprav v oblasti zaměstnanosti, nájmů atd., bohužel ale bezvýsledně. Následujících několik hodin si tak opozice v rámci svých pozměňovacích návrhů hrála na štědrého dárce, který se však vůbec nestará, jak své „dary“ zafinancuje. Chvílemi to vypadalo až groteskně – jako soutěž, kdo dá lidem víc a dosáhne tím na jackpot v podobě zvýšení voličských preferencí.
Na nejdůležitější body tak nakonec vůbec nedošlo, a to i přesto, že jsme jednali do 23:00 hodin. Kdo na ně čekal, nedočkal se, ale mohl se těšit na další den, do kterého se tím pádem většina programu přehoupla.
Je středa. Ráno začalo v 8:00 jednáním našeho poslaneckého klubu, v 8:30 jsem se přesunula na schůzi Ústavně právního výboru k projednání doplňovacích voleb do Senátu a v 9:00 už hurá na pokračování schůze Sněmovny. Chci věřit, že dnes budeme efektivnější, podaří se nám projednat všechny zbylé body programu a skončíme dřív než těsně před půlnocí.
Naději ale ztrácím už kolem poledne, kdy se opozice v průběhu rozpravy dožaduje reakce ministryně financí k tématu daně z nemovitosti, a to v rámci úplně jiného bodu. Není to bohužel poprvé, co se kolegové snaží odvést pozornost, skoro jako by dnes body z aktuálního programu ani projednat nechtěli a toužili se na půdě Sněmovny setkat i v následujících dnech.
Chápu to a soucítím s nimi. Doba je těžká, většina z nás se kvůli pandemii ocitá v nedobrovolné izolaci a prahne po sociálním kontaktu. Přesto bych opoziční poslance ráda požádala, aby ke zmírnění své frustrace nepoužívali schůze Sněmovny, kde je nás nyní přibližně 100 v jedné místnosti a musíme mezi sebou důsledně dodržovat rozestupy. Kolegové, pokud si potřebujete s někým popovídat nebo předvést sbírku vlastnoručně ušitých roušek, neváhejte mě kontaktovat, jsem připravená vás vyslechnout. Sice u toho nebudou kamery, ale pořád lepší, než zbytečnými průtahy držet v šachu celou republiku.